A great album. At times, I almost forgot I wasn't at a medieval festival, but on my living room couch, and that what was shining in my eyes wasn't a campfire, but a chandelier. Plenty of beautiful tracks that almost force you to dance and move. They don't force you, they just gently entice you, and every note invites you on an adventurous journey into the depths of time. You get the feeling you could easily jump onto a table barefoot and dance, just like in the song that gave the album its name. It's a shame the band probably isn't playing anymore, or at least I'm not aware of it. Dubia fortuna = fickle fortune, perhaps that's why. A truly magnificent musical achievement; let's be glad we can at least admire the two albums that were released.

Pěkné album. Místy jsem málem zapomněl že nejsem na středověké slavnosti, ale na gauči v obýváku a to co mi svítí do očí není oheň, ale lustr. Spousta krásných skladeb, které téměř nutí do tance a do pohybu. Nenutí, jen se tak jemně podbízejí a každý tón zve k dobrodružné cestě do nitra času. Člověk má pocit, že by dokázal klidně bosky vyskočit na stůl a tančit. Podobně, jako se zpívá v písni, která dala albu jméno. Škoda jen, že skupina už nejspíš nehraje, nebo o tom nevím. Dubia fortuna=vrtkavá štěstěna, snad proto. Opravdu nádherný hudební počin, buďme rádi, že můžeme obdivovat alespoň ta dvě alba, která vyšla.